Rotunda sv. Václava byla postavena v 11. století v levobřežní části pražského podhradí. Jak k tomu došlo, vysvětlíme v následujících řádcích.

Pražské levobřežní podhradí bylo osídleno už od nepaměti. Do doby příchodu prvního přemyslovského knížete Bořivoje na hradčanský ostroh zde vznikla kulturní, zemědělsky obdělávaná krajina. Její vývoj nám už od pravěku dokládají pylová zrna usazená v postupně narůstajících sedimentech rozlehlé mokřiny v místě dnešního jihozápadního koutu Malostranského náměstí.

Pravěká mokřina v jihozápadním roku Malostranského náměstí, která zanikla až v 11. nebo ve 12. století. Žlutě jsou vyznačeny archeologicky ověřené kraje mokřiny (na základě archeologických výzkumů NPÚ Praha).

Bahnité nánosy mokřiny pod dnešním průchodem z Malostranského náměstí na ulici Tržiště (výzkum NPÚ Praha).

V 8. století na břehu Vltavy existovala menší enkláva opevněná dřevozemní hradbou a šest metrů hlubokým příkopem, jejíž funkce do dnes není známá. Je možné, že se jednalo o celnici, jaké byly známy v té době na základě písemně zaznamenaných celních tarifů z území franské říše, či o jiné zařízení spojené s tranzitem obchodních karavan střední Evropou.

Poté, co hradčanský ostroh pro sebe získali Přemyslovci, udělali z něho ústřední sídlo knížectví a českého státu. Osídlení v prostoru tzv. malostranského amfiteátru se výrazně rozrostlo. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. († 915), strýce sv. Václava, bylo spolu s nově budovaným opevněním Pražského hradu pravděpodobně přestavěno i opevnění pod hradem. Tato stavba pak oproti 8. století chránila podstatně větší areál. Po celé 10. a 11. století se v opevněném areálu pod hradem i v sousedních osadách vně opevnění žilo velmi intenzivně. V době knížete Vratislava II., od roku 1085 prvního českého krále, se Čechy díky spojenectví panovníka s císařem Jindřichem IV. dostaly do výrazně užšího kontaktu s Itálií a vyspělejší Evropou, než byly kdy jindy, a tak nejen jejich elity měly možnost seznámit se s dědictvím antiky, soudobým kamenným stavitelstvím, urbanismem a módními trendy.

Zbytky z dřevěného roštu dřevohliněné hradby na kraji mokřiny (výzkum NPÚ Praha).

Vratislav si vybudoval nové sídlo na Vyšehradě v podobě hradu nad Vltavou, jehož (alespoň) některé části, podle zmínky kronikáře Kosmy, již byly zděné z kamene. V areálu hradu stála i královská kaple – bazilika sv. Vavřince, která nahradila v roce 2014 objevený rozměrný kostel o centrálním půdorysu. Přesun knížete z Pražského hradu na Vyšehrad bývá odůvodňován spory s bratrem Jaromírem na biskupském stolci. Svou roli bezpochyby hrál i zastaralý stav knížecího, nyní dokonce královského sídla. Jeho morální i fyzické zastarání dokládá i velká přestavba, kterou zahájil po konsolidaci politických poměrů Vratislavův syn Soběslav I. († 1140) . V jejím výsledku se z mladohradištního hradiště s dřevozemní hradbou stal cca v polovině 12. století moderní kamenný románský hrad.

Určité proměny po válkách v Itálii jistě zasáhly i vzhled podhradí. Je proto možné, že výstavba dvou rotund – sv. Václava na levobřežní a sv. Vavřince na pravobřežní části pražského podhradí – je projevem takové změny. Architektonický typ rotundy je nejspíše spojen s velkofarní organizací církevní správy, což by nasvědčovalo velkému významu obou těchto staveb i ve všedním životě všech obyvatel pražského podhradí.

Výzkum pod podlahou kovárny z 10. století při výstavbě učebny HAMU (výzkum NPÚ Praha).

Zpracováno ve spolupráci s dr. Jarmilou Čihákovou z Národního památkového ústavu.